Ve vlnobití nových produktů, které přináší SLT, VR, IS, G, EF-S, AF, APO, D II se na facebook profilu mého známého fotografa, grafika a designéra objevil opravdu zajímavý komentář-úvaha pro ty, kteří se chtějí vrhnout na nákupy nové zrcadlovky nebo fotoaparátů. Otiskujeme názor Lubomíra Mojzese, kterého najdete na Facebooku se závěrečnou výzvou: Koukejte a vnímejte. To, o čem píše Lubo, najdete snadno v internetových archívech agentur MAGNUM, VII Photo Agency nebo Getty Images. Jedná se o klasické černobílé snímky pořízené zcela obyčejnými objektivy, ale přesto s vynikajícím světlem, duchem a kompozicí. Dále text Lubomíra:

Pamatuje si ještě někdo na staré fotografy, kteří si vystačili po celou svou kreativní kariéru s dálkoměrným foťákem s jednou pevnou padesátkou, třemi clonami a třemi časy? A fotky většinou měly feeling, měly kompozici, bylo v nich cosi co se dneska rychle vytrácí - "svoucnost" a styl.

Po skoro 17 letech focení s různými zrcadlovkami bych si o nich dovolil napsat pár postřehů. Pro někoho to bude znít kontroverzně, protože mu beru náboženství, ale já jsem dospěl k následujícím závěrům. Abych byl korektní, tak upozorňuji, že je to všechno IMHO (ve slangu geeků) :-)

PLUSY ZRCADLOVEK:

+ výměnné objektivy (to je diskutabilní výhoda)

+ u dražších modelů dobrá odolnost proti vlhkosti a otlučení

+ zvyšuje bodymass index

+ zvyšuje ego i u průměrných fotografů

MÍNUSY ZRCADLOVEK:
- velmi vysoká hmotnost samotného těla a celé výbavy

- kvalita kresby, bokehu a barev je extrémně závislá na kvalitě použitého objektivu, který je většinou nic moc, pokud zrovna nestojí 50 až 200 tisíc

- nutnost kupovat pořád "lepší" a dražší objektivy, protože žádný není dost kvalitní už jen z toho prostého důvodu, že se dá vyměnit za jiný

- zdánlivá svoboda s výměnnými objektivy se mění postupně v nesvobodu, tápání a omezení při vlastním focení ve smyslu, co tam dát za objektiv, který bude na danou fotku nejlepší atd... výsledek je ten, že se nafotí jedna věc se třemi objektivy, ztratí se spousta času a všechny tři fotky jsou většinou k ničemu, protože se zapomene na kompozici a světlo. Omezení jedním pevným objektivem přináší většinou větší kreativitu, vnímání okolí, kompozice a aktivitu, a to více, než deset objektivů v "kufru" na zádech

- pakárna při výměně objektivů, není to většinou kam odložit, práší se do toho, brzdí to fatálně vlastní tvorbu i případnou skupinu, a okamžik je mezitím pryč. Pocitový, světelný, dějový... a chuť taky. Výsledek je unavený fotograf, nespokojený s tím co (ne)nafotil a na druhé straně závěrka, která namlátila mraky fotek zbytečně

- lenivost fotografa, pramálo se snaží o ovládnutí scény, hledání vhodné pozice, vzdálenosti a víceméně o fotce nepřemýšlí. Navíc se mu mnohdy ani nechce to celé zase rozbalit a měnit a ladit atd... Nemá "kontakt" s foceným cílem

- zrcátko mlátí při každé fotce, poněkud vysoká daň za zvukovou kulisu a hledáček. Ten kdo kompozici nevidí (naučit se to nedá), ten ji neuvidí ani v hledáčku i když má okolo tmu. A kdo ji vidí, ten ji uvidí i na displeji, a nemusí mu u toho nic mlátit

- potřeba někdy dost výrazně editovat defacto každou fotku či už barevně anebo z hlediska malé dynamiky, tonality atd... = extrémní ztráta času u editoru

- nepřeberné množství příslušenství, které v praxi ale více svazuje než osvobozuje.